Začnu asi tím nejvýraznějším dojmem. Ten zažijete v okamžiku, kdy se před vámi otevře silnice. V tom okamžiku zařaďte trojku a za plného soustředění sešlápněte plynový pedál k podlaze. Auto se bleskově jakoby vzepne a s ohromnou dramatičností doslova vystřelí vpřed. Zátah je opravdu značný. Navíc to není takový ten jemný a intenzivní tah vysokootáčkových motorů, ale spíše máte pocit, že ona síla je neskutečně hutná a nekonečná. Z motoru necítíte lehkost vytáčení – tu úplně zastoupí právě ona neskutečná síla. Jasně přitom cítíte, že zadní kola v tom okamžiku mají opravdu hodně práce. Ostatně, co byste také od šestiválce 3,6 litru přeplňovaného dvojicí turbodmychadel s výkonem 382 k čekali? Předchozí ježdění ukázalo, že příliš nemá smysl tyto pro někoho možná primitivní hrátky zkoušet na dvojku, natož na jedničku. Síla motoru je totiž taková, že si ji vlastně ani nestihnete užít – ani na suchém asfaltu totiž nemůžete prostě zarazit plyn do podlahy a čekat. Na nižší rychlostní stupně je potřeba s ním pracovat. To je sice samo o sobě velmi zábavná činnost, ale poněkud vás rozptyluje od zážitku ze samotného zátahu. Navíc ona modulace přísunu točivého momentu k zadním kolům není úplně nejpřesnější.