Zkušenost nás naučila, že hovořit všeobecně o Ferrari F40 je téměř nemožné. Já, Barker a Catchpole jsme stáli vedle nejskvělejšího silničního Ferrari, jaké kdy v Maranellu vyrobili, a každý pokus shrnout poznatky o jeho úžasných vlastnostech a možná z nich odvinout linku příběhu pro tenhle článek na téma turba v supersportech vždy nakonec skončil v záplavě nadšeného přehánění. Průběh byl vždycky stejný. Věty začínaly třeba jako „Tajemstvím úspěchu F40 je…“, já stál připraven s diktafonem, abych zachytil každý kousek moudra, jen abych znovu uviděl ten tesklivý výraz, který se pokaždé vrátil do očí diskutujících, když se v duchu vrátili zpět do kokpitu F40, a který smetl jakoukoliv šanci dostat z nich něco rozumného. „Je tak úžasné a ten motor… Víš, jak táhne nad 4500 min-1?“ Ne, takhle ne! Chtěl jsem, abychom pominuli skutečné výkony vozu a začali o něm přemýšlet jako o zřejmě nejultimativnějším přeplňovaném objektu, jenomže hypnotická síla zážitku z řízení F40 byla vždy silnější. Je jako droga, po jejímž požití chcete znovu a znovu.