O starém Brnu, tedy vlastně o poslední verzi okruhu vedoucího po běžných komunikacích, na němž se jezdilo od roku 1975 do roku 1986, je vždy zajímavé povídání. Závodníkům, kteří zde jezdili, i dnes, po téměř čtvrt století, naskočí při vyprávění na toto téma do oka zvláštní jiskra. Takřka všichni se shodují, že skutečně nejnáročnější pasáží této tratě byl nájezd hned po startu do sestavy zatáček začínajících levou v Bosonohách. Dnes už jsou po celé obci vysoké obrubníky s přesně vymezenými parkovacími místy a zpomalovacími retardéry na vjezdu a výjezdu, nicméně i tak si zkouším za volantem temného kupé BMW M6 představit, jaké to muselo být, když se po startu v tomto místě auta řítila rychlostí skoro 200 km/h a přitom se všechna snažila zaujmout pozici v ideální stopě.

Zatímco vůbec první verze původního Masarykova okruhu byla delší než slavná Nordschleife a vedla vlastně kolem současné nové trati, tak od roku 1949 je její součástí náročná zatáčka v obci Troubsko-Veselka. Nemám ponětí, z jaké rychlosti se do této devadesátistupňové pravé zatáčky klopené na druhou stranu brzdilo. Muselo to však být opravdu hodně, protože z Bosonoh je to sem s mírným převýšením více než dva kilometry. Dnes je zde kruhový objezd, takže o nějakých emocích nemůže být řeč. Pokračujeme ale dál po trase poslední přírodní verze zdejší závodní trati. Nutno říci, že právě teď přicházejí pasáže, které si je možné užít i v současnosti – obzvláště když máte pod sebou auto, jako je BMW M6.