Dnes, skoro po třiceti letech, se sice neživím závoděním, ale k autům mám naštěstí zatraceně blízko. Měl jsem svůj motokárový tým a jezdil vytrvalostní závody se čtyřtaktní károu. Přestože vím, že závoděním si nikdy na živobytí vydělávat nebudu, touhy stát se opravdovým automobilovým závodníkem se vším, co k tomu patří, jsem se nikdy nevzdal. Dokonce jsem se splnění svého dětského snu zase o kousek přiblížil, když jsem před pár týdny na brněnském autodromu absolvoval čtyřdenní okruhovou školu pod vedením Jiřího Mičánka. S diplomem ze školy, dokladem o zdravotní prohlídce od sportovního doktora a fotkou jsem vyrazil do Opletalovy ulice v Praze do budovy AČR zažádat o okruhovou licenci s povolením zahraničních startů. Až na pár výjimek, jako je F1, mohu závodit prakticky s čímkoli. Teoreticky.