Každé představení nového vozu má své rituály. V základě jde o to, pokusit se dostat auto jaké chcete, tedy barvu a výbavu, a potom s ním jet, kam se vám zlíbí a na jak dlouho se vám zachce. Jak si asi umíte představit, běží v zásadě o to, nenápadně ignorovat trasu doporučenou výrobcem a pokud je to možné, dohodnout se na tom s konkurenčními „kolegy“ z ostatních časopisů a webových stránek. A pak že jsou novináři sobečtí… Před lety, když jsem byl mladý začínající testovací jezdec, jsem improvizoval, a když jsem se pokoušel okouzlit PR zástupce, tak jsem spoléhal na svůj šarm a nevinnost. Málokdy to vyšlo. Dnes, jako starší a rozumnější, musím hrát dlouhou hru, telefonovat několik týdnů dopředu a vysvětlovat, že bychom opravdu rádi dostali vůz v takové a makové barvě, která bude přátelská k našemu Nikonu, a současně, že bychom se s tímto autem chtěli poněkud vzdálit z trasy, protože jedině tak mu můžeme věnovat v časopisu více prostoru.