Ticho. Jen šumící vítr ozývající se z větví stromů, a to je vše. Nastražíte uši oproti tomuto tichu, pokoušíte se zachytit ve vzduchu první vibraci.<o:p></o:p>

A pak to uslyšíte, utlumený mechovým porostem úbočí cest a stromy v okolí, ale rozhodně je tam. Zvuk prudce akcelerujícího vozu. A najednou je opět ticho. Nejspíš asi brzdí. Pak se ozve znovu, tentokrát s větší intenzitou, a ta se postupně zvyšuje.<o:p></o:p> Slyšíte, jak řidič prudce zpomaluje, pak se ozve opět ostrý zvuk, to jak vůz projíždí<o:p></o:p> smykem dlouhou zatáčku. Ostrý zvuk z píšťalky rozhodčího a další příval hluku<o:p></o:p> vyplňuje jak vzduch, tak i váš mozek. Na krátkou vteřinu nebo dvě vidíte ostré<o:p></o:p> světlo, nebo spíše světlomety ve tmě, vykreslující směr smyku a ukazující na místo,<o:p></o:p> kde se brzdí, a dále tušíte, kam vůz míří, jen podle jeho zvuku. Zvuk soutěžních<o:p></o­:p> vozů je ten nejzajímavější ze všech. V tomto kultovním Fordu Escort 2. generace<o:p></o:p>

z týmu Rothmans je motor Ford série BDA o objemu 2 l. Otevřete kapotu a před vámi je jednoduchost sama; vysoký blok motoru s řemenem poháněnou vačkou.<o:p></o:p>