Byl to opravdu dlouhý a horký den. Fotky jsou ale hotové, narychlo pořízené video je doufejme uložené na pásce i SD kartě a jediné, co zbývá, je rychlý sprint do Weissachu. Jsme 40 km na špatnou stranu od stuttgartského letiště, míříme na sever a hrozí nám zmeškané lety a naštvané manželky. Nebo hůř.

Potom se ale hvězdy a planety na obloze srovnají do zvlášť šťastné konstelace. Zaprvé, neobvykle prázdná německá dálnice se najednou rozšiřuje ze tří na pět pruhů, jako by to byl trik z filmu o Harrym Potterovi. A chvíli poté se zorným polem prožene značka ukončující omezení rychlosti. Pro přeplňované Porsche, které má zvládnout 330 km/h, je to přímo nebeská hudba.

Pokud mě uplynulých pět hodin o něčem přesvědčilo, tak o tom, že s GT2 RS udrží na suché a aspoň středně široké silnici krok jen málokteré auto. Je strašidelně vyvážené, má hrozivou přilnavost, je poddajné a jak se sluší na stroj s téměř neuvěřitelnými 620 koňmi, disponuje pořádnou palebnou silou. Jenže jak už to při takovýchto prvních jízdách bývá, bez možnosti podrobit své domněnky pořádné zkoušce si nikdy nemůžete být jistí, jak rychlé konkrétní auto ve srovnání se svou konkurencí vlastně je.

Tyhle myšlenky se mi honí hlavou, když nepřehlédnutelná příď Ferrari 599 pomalu vyplňuje všechna tři zpětná zrcátka. I kdybychom si sem přivezli svou vlastní 599, nepodařilo by se nám naplánovat skvělejší místo a situaci, ve které tahle dvě auta mohou sdílet jeden kus silnice.