Prosluněné páteční odpoledne mě doslova vyzývá k opuštění hlavního města. Na cestu se raději vydávám už hodinu po poledni, ještě předtím, než silnice ucpou hordy víkendových rekreantů. Mám ještě v živé paměti cestu na barumku před třemi lety, kdy jsme s kolegou uvízli v koloně už těsně za Prahou. D-jednička je kolonami pověstná, stačí jedno ťuknutí a můžeme tu strávit hodiny. Tentokrát ale nemám obavy, českou metropoli opouštím brzy a sám, a navíc v podstatně větším a lépe vybaveném autě. Prostoru je v Leonu dostatek jak pro posádku, tak pro nezbytnou fototechniku, příjemné anatomicky tvarované sedačky s vyšitým logem FR navíc slibují dostatek pohodlí. A co víc, naftové srdce tohoto pseudosporťáku je příslibem příznivých cestovních nákladů. Jedinou dopravní komplikaci související s výstavbou pražského okruhu využívám ke zkoumání již důvěrně známého interiéru. Leon letos slaví už pětileté výročí, nejlepší léta má tudíž dávno za sebou, i přes svůj požehnaný automobilový věk ale pořád dobře vypadá. Verze FR je navíc odlišena řadou sportovně laděných doplňků, takže si zde přijdou na své nejen prakticky smýšlející uživatelé, ale i estéti. Další cesta po brněnské dálnici už ubíhá hladce, takže mám konečně možnost prozkoumat také potenciál ostré vznětové verze. Turbodiesel o objemu 2,0 litru a výkonu 170 k zde spolupracuje s šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG. Odezva motoru je příjemně svižná a solidní pružnost ve středních otáčkách usnadňuje předjíždění i bez nutnosti řazení. Jediné, co trochu kazí celkově dobrý dojem, jsou hlučné rázy a vibrace, které se do interiéru přenášejí více, než by bylo příjemné. Před Brnem začíná silnici chladit déšť a vyhlídky na další dny nejsou podle předpovědi nejlepší. Za moravskou metropolí opouštím dálnici a vydávám se směrem na Uherské Hradiště, kde budu nocovat. Monotónní vzhled okolní krajiny je pryč a jízda se mi začíná konečně líbit… více v magazínu evo 011