Mercedes SLS AMG: Rozhodující test
7. července 2010 | Úvodní strana - Testy - evo 009
Některá auta vypadají lépe, když stojíte tak blízko, abyste cítili horko z motorového prostoru a slyšeli jemné praskání a tikání chladnoucího výfukového systému. Mercedes-Benz SLS AMG je dokonalým příkladem. Na fotkách jsem ho viděl snad ze všech úhlů a příliš mě nenadchl – kabina vypadá jako dodatečně přilepená, příď je dlouhá až moc a světla jsou divná. Ale stačí několik okamžiků potom, co v měkkém podvečerním světle zastavuje na klopené části legendárního okruhu Brooklands, a jsem do něj bezhlavě zamilovaný.
Při bližším pohledu si všimnete hry vzájemně propletených křivek, jemných detailů i celkové stavby, zejména v případě zádi s perfektně zakomponovaným pohyblivým spoilerem. A když se racčí křídlo dveří odklopí a odkryje černo-rudě-stříbrný interiér, je to také pořádné drama. Ale je tu ještě jedna věc, která mě dostala dřív, než jsem se vůbec spustil N do sedačky řidiče – zvuk. Miluji šťavnaté osmiválce a SLS dokonce i při slabém ubrání plynu, když ve výfukovém potrubí hoří nespálený benzín, svádí své okolí hlubokým bubláním a praskáním, připomínajícím vzdálenou bouřku.
