Semafory, které visí na kabelech nad slavnou americkou Highway 1, se v mírném vánku od Pacifi ku pohupují jak prádlo na staré, vyvěšené šňůře. Můj zrak sleduje bez mrknutí jejich pohyb a mé prsty svírají kůží obšitý věnec karbonového volantu ještě trochu pevněji. Na téhle straně oceánu nemají přípravnou oranžovou, jen ostré přebliknutí z červené do zelené, a proto jsem tak napjatý a připravený, jako bych stál na startu závodu. Samozřejmě za to taky trochu může tohle auto. GTO…

Prorazili jsme si cestu z přeplněného fl oridského pobřeží u Key West, unikli z úzkých uliček, lemovaných dřevěnými domy a palmami a ucpaných vyhlídkovými autobusy. Teď už jsme sami – a zanedlouho zjistíme, co v tomhle nejrychlejším sériovém Ferrari opravdu je. Malou fazolku manettina namontovaného na volantu jsem otočil zcela doprava, až za volbu „Race“, kde už je jen nápis „CST off“ a kde přestanou zcela pracovat stabilizační systém i kontrola trakce. Tisknu tlačítko s nápisem PS (Performance Start) na středovém tunelu a na indikátoru zařazeného rychlostního stupně začne blikat všeříkající L – jako Launch. Jsme připraveni ke startu.

Zelená! Odvrtávaný pedál plynu se setkává s hliníkovou podlahou a 670 koní proudí na bílý asfalt s příměsí korálů, který nás dovede až na závodní dráhu Daytona International Raceway, vzdálenou 1200 km. Masivní pneumatiky šíře 315 bojují s přilnavostí, ale jen malou chvilku, než je zkrotí úžasně nastavená elektronika, která zastaví všechen nadbytečný točivý moment, přesahující hranici toho, co je spojení gumy a asfaltu momentálně schopné přenést. 599 GTO se zakousne do silnice a vystřelí nás s obrovskou vervou vpřed. Je jasné, že provést dokonalý start na plný výkon, kdy zrychlení na stovku zabere jen 3,4 sekundy, je v tomhle autě jednoduchost sama; potřebujete k tomu jenom řidiče s dost těžkou nohou a vytrénovanými svaly na krku.