Velké benzínové šestiválce mám rád. Mají sametový zvuk a krásně hladce táhnou. A když se jim přidá přeplňování, rázem se výkonově ocitnou v teritoriu osmiválců. V době downsizingu je docela osvěžující se takovým autem občas projet, a když se mi naskytla příležitost, neváhal jsem.

„Je jiná než ostatní Insignie,“ říkali mi kolegové, když jsem přebíral modrý ospoilerovaný sedan se znáčkem OPC. K tomuhle modelu mám trochu zvláštní vztah: když ho Opel představil, hodně se mi líbil a přál jsem automobilce, aby se auto povedlo po všech stránkách. Upřímně – dost to potřebovala, protože minulá Vectra byla… škoda mluvit. Insignia je pohledná a jízdní vlastnosti běžných verzí jsou na danou třídu velmi slušné, ale u všech kusů, se kterými jsem jezdil, se objevoval nepříjemný problém.