Prosím, omluvte mne za konstatování zřejmého, ale mimo všechno to, co představuje, ať už je to rychlost, bohatství, exkluzivita nebo třeba posedlost pana Piëcha, je Bugatti Veyron souhrnem čísel.

Někdo může namítnout, že zúžit popis auta za padesát miliónů korun na pár čísel je stejná svatokrádež, jako popsat krásnou ženu jen trojicí základních měr. Jenomže právě tyhle údaje o Veyronu shrnují jeho dnešní neotřesitelné postavení právě tak, jak to činily údaje o Vectoru v letech osmdesátých.

Ale po dnu, který jsme strávili tím, že jsme se pokoušeli vtěsnat 1200 k a 1500 N.m točivého momentu do zákonů platících na veřejných silnicích, nebyla čísla tím hlavním, co nám definovalo SS. Je to možná podivné, protože když jsem řídil standardní model v roce 2007, vše, na co jsem dokázal myslet, byly jeho kolosální výkony a cena. Tak zapomeňme na cenu a vezměme v úvahu, že tento automobil vytvořil rychlostní rekord v jízdě dvěma směry s hodnotou 429 km/h (rychlejší jízda z obou měla hodnotu 434 km/h), že porazí GT2 RS z klidu na 300 km/h o předlouhých 14 sekund nebo že esence Veyronu SS by mohla být definována pomocí jeho funkce Launch Control. No vážně, mohla by.

Náš den D nastává po mezinárodním představení vozu pro média. Všechny tři vozy jsou zatím bez jediného škrábance a briefing vedený jezdcem Bugatti Pierrem-Henrim Raphanelem se nese ve znamení hrozeb komukoliv, kdo se nebude v kokpitu Veyronu chovat jak se sluší a patří. Nejsem si jist, kolik stojí třeba přední lakované karbonové křídlo, ale něco mi říká, že chvilka nepozornosti ve Veyronu vydá za několik ročních platů.