Audi připravilo mezinárodní prezentaci modelu RS 3 v Monaku a jelikož jsme k dispozici měli více než čtyři hodiny ježdění, cíl první testovací jízdy byl jednoznačný – Col de Turini. V ruce mám klíček od červené verze, která je vyšperkovaná doplňky z matného hliníku a stojí na výrazných černých kolech s červenými detaily. Už z dálky je jasné, že tohle Audi se snaží svůj potenciál do světa vykřičet hodně hlasitě. K tomu samozřejmě pomáhají i rozšířené blatníky a zvětšené otvory v přídi. Jak se ale k autu blížím, všímám si, že krajní černé průduchy ve spodku nárazníku jsou tvořené jen plastovými víčky se stylizovanou mřížkou. Pocit, že zde vyhrává design nad funkčností, však okamžitě hatí pohled na masivní brzdovou soustavu s plovoucími kotouči o průměru 370 mm, která vystupuje zpoza 19palcových kol.

Zkoušené auto je ukázkou, co je možné. Je totiž vybaveno i skvěle tvarovanými skořepinovými sedadly s červeně lakovanými zadními plochami opěradel (asi pro navození sportovního ducha pro cestující vzadu). Potěší také příjemně malý volant s věncem čalouněným alcantarou. Závodní auta sice tento materiál používají, aby v kombinaci s rukavicemi neklouzal, nicméně i bez nich dokáže vytvořit příjemně intenzivní spojení s vozem.

Jaké ale vjemy mohou jeho prostřednictvím k řidiči přicházet? To se právě chystám zjistit na této slavné alpské silnici při cestě od moře až do nadmořské výšky 1600 metrů. Zpočátku na sebe strhává pozornost samozřejmě motor s velkým turbodmychadlem, jehož zátah dokáže nadchnout. Je to ale pouze první okouzlení, ve skutečnosti je paradoxně právě motor tím prvkem skládačky, na jehož projev si budu nejvíce zvykat.