V dnešní době táhnou automobilky do špičkových motoristických sportů nová pravidla, která upřednostňují snižování cen před inovacemi a technickou svobodou. Výsledkem je blížící se smrt pravých homologačních speciálů – čistých, ničím nezkalených omezených sérií silničních závoďáků. Vyhynutí těchto aut bude důsledkem dnešních závodních aut, založených na běžných sériových modelech vybavených závodními kity a sdílejících společné technické skupiny, jako třeba převodovky a brzdy. Začátkem osmdesátých let zažíval motoristický sport podobný úbytek továrních týmů, ale řešení bylo zcela opačné. Vyšla nová pravidla, která podporovala využití vznikajících (a velmi nákladných) technologií F1, jako přeplňování turbodmychadly a konstrukci z uhlíkových kompozitů. V pravidlech podezřele chyběly jakékoliv limity hmotnosti a výkonu. A jak se tahle nová kategorie jmenovala? Skupina B. Účelem Skupiny B bylo přilákat výrobce, kteří přijmou výzvu postavit nejlepší auto a pak soutěžit, nebo vyhrávat nad nejlepšími auty jiných značek. Od tvůrců pravidel to byl mistrovský tah, vytvořili neodolatelnou hru na povyšování se nad ostatní, kterou žádná automobilka, hrdá na svůj sportovní odkaz, nedokázala ignorovat. Koneckonců, vyhrát Skupinu B bylo stejné jako prohlásit: „Naše nejlepší auto je lepší než vaše nejlepší auta!“ Porsche Ferrari byly mezi prvními, kdo výzvu přijal. Zajímavé bylo, že ani jedna z automobilek neměla nijak velký zájem o šotolinové soutěže, spoléhaly spíš na to, že jejich speciály Skupiny B zazáří na asfaltových okruzích. U Ferrari, které mělo ryze závodní rozložení motor uprostřed – pohon zadních kol, to dávalo smysl; u Porsche s pohonem všech kol s variabilním rozdělením točivého momentu, protiblokovacími brzdami a pokročilým podvozkem už méně…více v magazínu evo 011