Řešením pro homologaci závodních škodovek se stala právě Škoda 130 RS. Při její stavbě se využily znalosti získané ze stavby předchozích dvou modelů, z hlediska homologačního měl navíc tento vůz poměrně blíže k sériovému automobilu, a tak jich bylo možné s menším úsilím postavit více. Jako základ tedy opět posloužil skelet vozu 110 R. Při závodech ale hraje velké hledisko hmotnost vozu, proto byly v rámci úspory hmotnosti vnější díly karoserie včetně střechy a části dveří vyrobeny z hliníku a laminátu. Úpravy se samozřejmě nevyhnuly ani přední nápravě a řízení, největší změny na podvozku byly ale provedeny vzadu. Zde se použila náprava s vlečnými rameny se šikmou osou kývání. Pod jejím návrhem jsou podepsáni ing. Jan Nepomucký a Karel Jabornický z Ústavu pro výzkum motorových vozidel. Motor „er esa“ vycházel ze sériového provedení, měl ale objem zvětšený na 1289 cm3. Ventilový rozvod OHV zůstal zachován, použita byla osmikanálová hlava válců, stejně tak jako suché mazání klikové skříně. Výkon takto upraveného motoru se podařilo vyšroubovat až přes hranici 100 kW (136 k).